Ve Fryštáku v sobotu před Popelcem vodíme medvěda. Tento úžasný zvyk obnovila v roce 2010 skupina kamarádů a nadšenců, kteří později založili spolek Rozruch. A od té doby vodíme medvěda fryštáckými ulicemi pravidelně a za každého počasí.

„Ať si prší či je zima, s medvědem je vždycky psina.“

Tehdejšímu Rozruchu za to patří velký dík, protože obnovili tradici, která upadla na víc jak čtyřicet let v zapomnění. Podle knihy Město Fryšták z roku 1996 probíhalo vodění medvěda pod záštitou fryštáckého divadelní spolku asi do 70. let 20. století.

Co je „Masopust“?

Slovo masopust je doloženo již z druhé poloviny 9. století z doby příchodu Cyrila a Metoděje na naše území. Tehdy však označovalo jen posledních několik dní před velkým předvelikonočním půstem. Slovo masopust není odvozeno od slova půst, ale od slov „opustit od masa“ nebo „odložit maso“. Je tak doslovným překladem italského carneval „carne levare = zanechat maso“. Karnevalová masopustní tradice je stejná na celém světě. Nejslavnější je třeba v italských Benátkách nebo v Rio de Janeiru, i když kostýmy slunného Ria jsou zcela odlišné od těch našich.

Masopustní svátky

Později se slovem masopust označovalo celé období od svátku Tří králů (6. ledna) až do úterý před Popeleční středou. Popeleční středa je ale svátek pohyblivý, může tedy v jednom roce připadnout na začátek února a v dalším třeba až na březen. Takže masopust trval v jednom roce jen měsíc a v jiném skoro dva. Celý masopust býval obdobím hodování, veselí a nabírání tukových zásob. Během něj probíhaly taneční zábavy, zabijačky a také svatby. Říkalo se, že kdo se v masopustu neoženil, často musel čekat celý rok.

Poslední tři dny, tedy masopustní neděle, pondělí a úterý, bývaly označovány jako fašanky, ostatky, končiny či přímo masopust. V tu dobu zábavy vrcholily a probíhaly různé rituální úkony s průvody masek. V masopustní úterý se končilo taneční zábavou s tzv. „pochováváním basy“. Basa se musela pochovat před půlnocí, poté už veškerá zábava skončila a následoval čtyřicetidenní půst od jídla, zpěvu i tance jako příprava na svátky velikonoční. Na Popeleční středu ráno se naposledy konzumovaly mastné rohlíky s kávou nebo mlékem, dopoledne ještě byla povolena kořalka. Oběd však už byl přísně postní, což většinou bývala čočka s vajíčkem, sýr, chléb, vařená krupice nebo pečené brambory.

V mnoha dědinách i městech dostávala chasa od místního starosty „právo“ převzít na třídenní fašankové období nadvládu nad městem. Chasa vládla podle svého uvážení, pořádala zábavy, udržovala pořádek ale i např. „soudila“ prohřešky místních obyvatel. V tomto období každý mohl otevřeně říkat, co si myslí. Žertem se dokázaly vyjádřit pochvaly, ale i nepříjemné věci na účet vedení města.

Dnes se masopustní zvyky a průvody slaví o víkendu před Popeleční středou, protože úterý je dnem pracovním. Průvody masek jsou stále populární ať na dědinách nebo ve větších městech. Tam se fašank stává jistou formou festivalu, protože se pojí s hudební koncerty, jarmarky a s vystoupeními folklórních souborů či jiných tanečních těles.

Vodění medvěda a fašank